Jak jsem v Avalonu svlékla cizího muže

Dnes bych ti chtěla vyprávět příběh, který pro mě byl velkou osobní iniciací.

O své první návštěvě magického Avalonu bych mohla napsat tisíc věcí a možná by to pořád nevystihlo vše, co jsem tam prožila, ale tahle část příběhu si zaslouží samostatný článek 🙂

V Avalonu se věci dějí. Stačí na něco pomyslet a všechno okolo už se skládá do odpovědí. A máloco se tam děje náhodou.

Tenhle příběh ale začal už v Praze – ještě před odletem. Zeptala jsem se totiž svého muže, co by si přál, abych mu přivezla. A on odpověděl: “třeba nějaký tričko”.

Tak jsem polovinu týdne chodila po obchůdkách a jak jsem hledala hezké pánské tričko, prožívala jsem spoustu transformací, hlubokých uvědomění a téma mužů, partnerství a zdravé mužsko ženské dynamiky se mnou bylo čím dál silněji.

Nakonec ke mně v zahradách Chalice well úplně nečekaně přišel silný prožitek smrti mého milovaného muže. V jednu chvíli jsem jen seděla a psala do deníku a v další mi po tvářích tekly slzy proudem. Ve velký léčivý intenzitě jsem odkládala, pouštěla, a nakonec pochopila, že něco ve mně muselo zemřít, abychom se mohli ve vztahu potkat nově v zase o kousek zdravějším a svobodnějším prolnutí.

No a pak jsem konečně našla neuvěřitelné a dokonalé tričko pro svého muže.

Jenže ho na sobě měl jiný muž…

Chvilku po tom všem se za zdí zahrady rozezněly bubny a bylo jasné, že skupina lidí hraje a zpívá přímo u posvátných pramenů, kam jsme se ženami chodily každý den minimálně jednou.

Byla to taková ta boží rytmická hudba, která roztančí všechno kolem, takže jsme tam šly, tančily na silnici a já jsem si u toho všimla, že jeden z těch bubnujících mužů má úplně boží tričko. Světle šedé a na něm je něco jako drak. Prostě wow, takové bych chtěla i pro svýho muže! 

Jenže tam byla spousta lidí a já se neodhodlala zeptat se, odkud to tričko má.

Odešly jsme, ale já jsem se pořád ohlížela a něco ve mně mě pořád táhlo zpátky. Ale měla jsem pocit, že ne dostatečně silně na to, abych sebrala odvahu se vrátit.

Později večer přišly do našeho domečku ženy, že byly na Toru (místní posvátná hora, vrchol bájného Avalonského ostrova) a že se bubeníci přesunuli na jeho vrchol a že je tam super „párty“ 🙂 

Oheň a bubny nahoře na Toru? Tam musím být!

Tak jsme ve dvou vyrazily do tmy. 

Už když jsme začaly stoupat nahoru jsem měla tušení, že celá párty skončí dřív, než přijdeme a tak v polovině kopce začali opravdu chodit lidé proti nám a než jsme vylezly na vrchol, tak z ohně zbývalo pár uhlíků a ve věži zbylo asi pět posledních lidí s jedním bubínkem. 

Když už jsme tady ale byly, tak jsme rozfoukly dohořívající polínko, spálily nějaké věci, které jsme přinesly s sebou a když jsme odstoupily od ohně, tak k němu přistoupil jeden z těch lidí, kteří zbývali ve věži. 

Trvalo mi asi tři vteřiny, než mi došlo, že je to ten muž s dračím tričkem!

V Avalonu se jen tak nestává, že člověk někoho potká dvakrát v jeden den, takže jsem sebrala odvahu a zeptala se ho, odkud to tričko má, protože jsem doufala, že ho koupil někde tady a řekne mi o nějakém skvělém obchodě.

Jenže tričko bylo z bůhví kolik let staré kolekce Nextu asi 200 kilometrů od Glastonbury. 

Tak jsme se rozloučili, pak si popovídali ještě s jiným bubeníkem a nakonec jsme zůstaly na vrcholu té posvátné hory s výhledem do anglické dáli úplně samy. 

Magičtější okamžik jsem asi nikdy nezažila. 

Tisíce hvězd nad hlavou, o půlnoci, na místě, kde být fyzicky sám je opravdu vzácnost. 

Co všechno se na té hoře stalo pak, by vystačilo na celý další článek – dostala jsem od Avalonu dar potkat se se vším strachem, který jsem kdy v životě cítila…

Další den pro mě byl velmi náročný a chodila jsem po městě úplně vykolejená. 

A když jsem si potom na chvilku sedla na trávu, abych se trošku zklidnila, zvedla jsem hlavu a první, co jsem uviděla, byl ON. Ten, který měl na sobě TO TRIČKO.

Když jsem později sdílela v kruhu prožitky celého dne, tak mě ženy zasypaly tím, že když jsem ho potkala potřetí, tak že jsem mu o to tričko měla říct! 

Něco takovýho by pro mě bylo tak nepředstavitelný, že jsem byla moc ráda, že mě to nenapadlo v té chvíli :)) 

Ale tak řekla jsem, že jestli ho teda potkám ještě jednou, tak že mu o něj řeknu – i když bylo jasný, že to se nestane.

Jenže už asi tušíš, že mě Avalon nenechal se z tohohle vykroutit. Můj muž chtěl tričko a žádný jiný tričko prostě nebylo dost dobrý :))

Poslední den jsem před obědem šla vystoupit z labyrintového rituálu, dát si chvilku na zvědomění, jestli si mám před odletem odnést ještě něco – a pak jsem si chtěla dát v klidu oběd, vzít si věci a vydat se na letiště. 

Měla jsem pocit, že mám už všechno. Dokončila jsem tedy rituál a když jsem si sedla (zase na tu stejnou trávu) a řekla, že to máme za sebou, tak mi kamarádka povídá: „počkej, teď to teprve všechno začne“… 

A jak to řekla, tak se za ní objevil… ON…

Takže jsem tam seděla a věděla jsem, že místo oběda teda musím jít a říct cizímu muži, že chci to jeho špinavý tričko, ve kterym tam už minimálně čtyři dny chodí…

Nikdy v životě se mi nic nechtělo udělat míň a zároveň jsem si nikdy nebyla tak jistá, že prostě musím. Bylo mi špatně od žaludku, celá jsem se klepala, ale s každou další minutou to bylo horší a horší, takže jsem se nakonec sebrala a šla to prostě zkusit.

Tady by příběh mohl ještě pokračovat tím vším, co se stalo v následující půlhodině – mimo jiné mi řekl, že mi to tričko dá výměnou za polibek a asi půl hodiny jsme si povídali o všem možném – ale hlavní bylo, že jsem přežila a opravdu jsem si odnášela TO TRIČKO!

Celý to pro mě bylo o obrovskym strachu, ale především odvaze, která mě úplně iniciovala. Když jsem zvládla tohle, zvládnu už cokoliv.

Bylo to tak intenzivní, že mi nakonec uletělo letadlo – ale o tom zase někdy jindy :)) 

Můj muž od té doby říká, že je sběratel špinavých triček z Avalonu – oba se tomu dnes už smějeme (a dokud po mně nebude chtít přivést třeba trenky, tak jsem s tím ok :))

🤍🤍🤍

Celý ten týden, kdy jsem byla v Avalonu poprvé, byl neuvěřitelný. Mnoho let jsem věděla, že se tam jednou podívám, i když jsem vůbec netušila, co to je a co bych tam měla čekat. Ale když jsem tam byla, tak jsem pochopila, že jsem se vrátila domů. 

To jsem ještě netušila, že už o pár měsíců později se tam vrátím znovu – tentokrát poprvé v roli průvodkyně – a už za rok zase. 

Možná i ty cítíš nějaké volání. Že se příběhy z Avalonu dotýkají nějaké části tvé duše. Že ho znáš nebo máš poznat.

Avalon nás totiž svolává, i když někdy vůbec netušíme proč.

Další výpravu na tohle magické místo pořádám už letos v srpnu – budeme hodně chodit, pít vodu z posvátných pramenů, navštěvovat všechna ta místa, sdílet v kruhu, dopřávat si pečující praxe a prožívat všechno, pro co si tam máme každá z nás přijet. 

Pokud se něco v tobě chvěje, mrkni sem:

Do Avalonu se se mnou můžeš vypravit i na dálku..

Víš, že pro tebe Avalon něco má, ale nemůžeš se tam teď vydat? Nebo jen hledáš odpovědi na nějaké svoje otázky, potřebuješ podpořit v tom, čím zrovna procházíš a nebo máš jen ráda takové ty „vibrující“ prožitky?

Nabízím možnost propojit se s magií Avalonu virtuálně, vstoupit do dimenze, kde má duše prostor se projevit a ukazovat odpovědi a nechat si přivézt kousek i domů – fyzické poklady, které tě podpoří na tvé cestě.

P.S. Pokud jsi byla zvědavá, tak nabídku na políbení jsem odmítla 😉 místo toho jsem mu nechala všechny své zbývající libry a svůj náramek :)) 

P.P.S. Někdy to může trvat i pár let, než přijde na Avalon správný čas. Kdybys chtěla jako první vědět o dalších výpravách a dalších nabídkách souvisejících s Avalonem, můžeš se přihlásit do seznamu tady>>